Křivonožka

(článek psaný pro Svět homeopatie autor: MVDr. Lada Paulů)

Stejný nápad měla i kamarádka, chovatelka německé krátkosrsté ohařky Dity. Dituška je na svoje plemeno drobná, spinká v postýlce a je to asi jediný ohař na světě, který nosí kabátek (od podzimu do jara). Z loveckého výcviku byla vyřazena pro neupotřebitelnost, tuším že kvůli strachu z výstřelu.

Krytí proběhlo bez problémů, březost také. Porod byl sice trochu hysterický (spíš asi od majitelky), ale odrodila sama, lůžka odešla všechna. Na svět přišlo 6 krásných po tatíkovi černo-bílých ohařích miminek. Pět holčiček a jeden kluk. Už od prvních dnů bylo vidět, jak jsou rozdílní a jakou asi budou mít povahu. Jedna holčička dostala jméno Kňůča (zkuste si tipnout proč:-), chlapeček se sice nejmenoval Otesánek, ale klidně by mohl.

Když už začínali chodit (kolem 4.-ho týdne), u fenečky jménem Laduška (pozn.autora – jméno dostala po mě, protože když Dita rodila a já chtěla vidět porod, tak přišla na svět těsně potom, co se za mnou zaklaply dveře) jsme začali pozorovat, že má nějaké divné nožičky. Přesněji řečeno, zadní končetiny měla do „O“ (odborně se tomu říká tarzus varus). Vypadala jako buldok (milovníci buldoků prominou). Pár dní jsme čekali, jestli se z toho nevytáhne. Přeci jenom malá štěňata, když se pokouší o první krůčky, jak jsou vratká, mívají nohy i do jiných písmen než do „O“ a jak získávají jistotu v chůzi, tak se nožičky srovnají. Ale když ostatní vypadali jako normální psi a běhali po bytě, rozhodli jsme se, že ji začnem dávat homeopatika. Rozředily jsme do bralenky Calcareu phosphoricu 5 CH, Calcareu carbonicu 5 CH, Calcareu fluoricu 5 CH, Siliceu 9 CH, přidaly slivovici (aby se nekazila voda) a každý den dostala pár kapiček. Celá terapie trvala asi 3 týdny, ale už po pár dnech bylo vidět, jak se nožičky rovnají.

Majitelka jednou přišla s informací, že si štěňata spletla a nakapala to někomu jinému. Prostě popadla štěně a naaplikovala. Bylo ji divné, že to nějak plive, když normálně se olizuje a evidentně ji směs chutná (těžko říct, jestli to bylo správně zvoleným lékem nebo počínajícím alkoholismem). K podobnému omylu může mezi šesti skoro stejnými výrostky snadno dojít, ale dokážete si představit ten průšvih, kdyby se to stalo třeba s antibiotiky? Takhle dostala směs calcareových léků, které nikdy rostoucímu organismu neublíží.

Když šla Laduška na osmi týdnech do nové rodiny, vypadala jako normální štěňátko. Co na ní bylo zajímavé, že zůstala černobílá. U sourozenců došlo k tomu, že se černá s bílou v podstatě slila a vznikla pro ohaře typická barva strakáč.

Většinu majitelů, kteří mají doma fenečku, napadne pořídit si od ní štěňátka. Kvůli její skvělé povaze (druhá taková už není), kvůli krásné barvě nebo jen proto, že mezi lidmi je stále zažitý blud, že fenka by aspoň jednou za život štěňátka mít měla. Hodně majitelů to odkládá tak dlouho, až je ta jejich holka příliš stará, jiné „vyléčí“ hned první vrh.
Stejný nápad měla i kamarádka, chovatelka německé krátkosrsté ohařky Dity. Dituška je na svoje plemeno drobná, spinká v postýlce a je to asi jediný ohař na světě, který nosí kabátek (od podzimu do jara). Z loveckého výcviku byla vyřazena pro neupotřebitelnost, tuším že kvůli strachu z výstřelu.

Krytí proběhlo bez problémů, březost také. Porod byl sice trochu hysterický (spíš asi od majitelky), ale odrodila sama, lůžka odešla všechna. Na svět přišlo 6 krásných po tatíkovi černo-bílých ohařích miminek. Pět holčiček a jeden kluk. Už od prvních dnů bylo vidět, jak jsou rozdílní a jakou asi budou mít povahu. Jedna holčička dostala jméno Kňůča (zkuste si tipnout proč:-), chlapeček se sice nejmenoval Otesánek, ale klidně by mohl.

Když už začínali chodit (kolem 4.-ho týdne), u fenečky jménem Laduška (pozn.autora – jméno dostala po mě, protože když Dita rodila a já chtěla vidět porod, tak přišla na svět těsně potom, co se za mnou zaklaply dveře) jsme začali pozorovat, že má nějaké divné nožičky. Přesněji řečeno, zadní končetiny měla do „O“ (odborně se tomu říká tarzus varus). Vypadala jako buldok (milovníci buldoků prominou). Pár dní jsme čekali, jestli se z toho nevytáhne. Přeci jenom malá štěňata, když se pokouší o první krůčky, jak jsou vratká, mívají nohy i do jiných písmen než do „O“ a jak získávají jistotu v chůzi, tak se nožičky srovnají. Ale když ostatní vypadali jako normální psi a běhali po bytě, rozhodli jsme se, že ji začnem dávat homeopatika. Rozředily jsme do bralenky Calcareu phosphoricu 5 CH, Calcareu carbonicu 5 CH, Calcareu fluoricu 5 CH, Siliceu 9 CH, přidaly slivovici (aby se nekazila voda) a každý den dostala pár kapiček. Celá terapie trvala asi 3 týdny, ale už po pár dnech bylo vidět, jak se nožičky rovnají.

Majitelka jednou přišla s informací, že si štěňata spletla a nakapala to někomu jinému. Prostě popadla štěně a naaplikovala. Bylo ji divné, že to nějak plive, když normálně se olizuje a evidentně ji směs chutná (těžko říct, jestli to bylo správně zvoleným lékem nebo počínajícím alkoholismem). K podobnému omylu může mezi šesti skoro stejnými výrostky snadno dojít, ale dokážete si představit ten průšvih, kdyby se to stalo třeba s antibiotiky? Takhle dostala směs calcareových léků, které nikdy rostoucímu organismu neublíží.

Když šla Laduška na osmi týdnech do nové rodiny, vypadala jako normální štěňátko. Co na ní bylo zajímavé, že zůstala černobílá. U sourozenců došlo k tomu, že se černá s bílou v podstatě slila a vznikla pro ohaře typická barva strakáč.