Falešná březost trochu jinak

(článek psaný pro Svět homeopatie autor: MVDr. Lada Paulů)

O falešné březosti fen už toho bylo hodně řečeno. Ráda bych se s vámi podělila o dvě kazuistiky, které jsou méně obvyklé.

Příběhy z mé praxe…

Prvním pacientem je tříletá fenka bavorského barváře. Za normálních okolností je veselá, přebíhá po místnosti, čuchá co kde je (jako většina loveckých psů), zvídavá. Teď má naběhlé vemínko, s produkcí mléka, je skleslá, smutná, na sebe spíše opatrná. V ordinaci se nechá vyšetřit, pomazlit od paničky, ale jen co má možnost, už se sune ke dveřím, kde netečně leží. Dostala Sepii 15 C2×/den a Ricinus comunis 30 C 3–5×/den. Během týdne už to byla zase ona.

Pro Sepii je typická lhostejnost a vyhledávání samoty.

Druhou hrdinkou je pětiletá fenka australského ovčáka, cca 50 týden po nakrytí. Po spojení se chovala jako březí, zklidnila se, začalo se jí dělat bříško i vemínko. V druhé polovině březosti jako když otočíš. Začala být čilejší, neustále skáče na ostatní feny, tahá hračky. Na ultrazvuku byla vidět děloha, s mírně zvýšenou náplní, ale bez štěňat. Přezku měla mírně překrvenou, se slabým, vodnatým výtokem. V období říje a první měsíc po nakrytí byla fenka v kontaktu s jinou fenou, které uhynula štěňata. Laboratorní vyšetření prokázalo herpes virovou infekci. Podle mě fenka po nakrytí zabřezla, ale následkem herpesvirového onemocnění štěňata vstřebala. Nasadila jsem Thuyu 30 C 1×/den a Foliculinum 15 C 1×/den, s velmi dobrým efektem. Foliculinum fenka dostala v ředění 15 C, pro jeho regulační efekt na hormonální systém.

O Thuye chytré knihy píší, že se hodí pro starší, ustrašené feny, citlivé na vlhký chlad. Mě k volbě léku vedly zejména kopulační pohyby feny a vzpomínka na základní kurzy, kdy nám jedna z lektorek řekla, že „Thuya je posedlá dětmi“.